www.hctechonin.cz

HC ASPV TĚCHONÍN - účastník Lanškrounské hokejové ligy

   
 
 
 
 
 
   O klubu
 
   Rozhovor Radima Trejtnara s Romanem Leichtem, kapitánem týmu
 

Ahoj Romane, asi každý z fanoušků tě zná jako domorodce, ale ne každý ví jak vlastně probíhá tvoje hokejová kariéra. Trošku se nám po této stránce představ.

Moje hokejová kariéra není nijak zvlášť zajímavá a ani dlouhá. Je pravdou, že jsem byl na ledě od útlého dětství. Podle možností prakticky každý den (tehdy ještě na Celném), protože za mých mladých let byl aktivním hokejistou můj táta, hrál tehdy za Těchonín okresní přebor. To mě zřejmě motivovalo a chtěl jsem to později vyzkoušet také, tedy v okresním přeboru. Hrál jsem myslím tři sezóny v Nekoři a tři sezóny za Králíky. Rozhodně dobrá zkušenost.

 

Co tě vlastně přimělo se vrátit na rodnou hroudu?

Co mě přimělo se vrátit? Ze začátku asi Michal Ordoš, který s myšlenkou založit hokejový klub koketoval již delší dobu. Po několika schůzkách jsem se rozhodl, že v Králíkách skončím a půjdu hrát za Těchonín. Zřejmě také jistá dávka patriotismu k tomuto rozhodnutí přispělo. V minulosti jsem již několik nabídek dostal hrát tzv. LHL ligu v Lanškrouně, ale nikdy mě to tolik neoslovilo. Za „rodnou“ vesnici se hraje přece jenom lépe.

 

Mužstvo si tě zvolilo jako kapitána, co to pro tebe znamená?

Znamená to pro mě zejména to, že se nemůžu plně soustředit pouze na svou hru a samozřejmě cítím větší zodpovědnost za výsledky, které mužstvo předvádí.

 

Skončila první část sezony, asi jsi četl hodnocení trenéra a tak by mě zajímal i tvůj názor na odehraných 11 soutěžních zápasů.

Abych se přiznal, myslel jsem si, že třetí ligou prolétneme podstatně lehčeji a že po půlce sezóny budeme postupovat do druhé ligy. Více se v tom již nemá cenu pitvat a prostě hrát dál.

 

Postup unikl o kousek, má mužstvo na to, aby v budoucnu hrálo vyšší soutěž? Nepotřebuje posílit?

Jsem o tom přesvědčen, že mužstvo na to má, vždyť jsem se výrazně podílel na složení mužstva. Myslím si, že právě myšlenka rychlého postupu do druhé ligy nás v dosavadním průběhu soutěže svazovala a nehráli jsme zdaleka tak lehce a uvolněně jako v přípravných zápasech. Potenciál mužstva je natolik velký, že na druhou ligu určitě máme, ale chce to hrát a hlavně se více uvolnit. Často byla cítit z výkonu mužstva velká přemotivovanost a z toho plynoucí křeč, jak v koncovce, tak ve hře jako takové.

 

Jak si spokojený se svými výkony v lize?

Nikdy jsem se svou hrou spokojen nebyl a už to tak vypadá, asi nikdy nebudu. Pravda, jisté rozdíly mezi okresním přeborem a LHL ligou pociťuji. Je to zejména více času na rozehrávku a hlavně se nehraje tolik do těla. O to více bych měl tuto skutečnost více využívat, ale zatím se mě to moc nedaří.

 

V soutěži se hraje bezkontaktní hokej, což musí být pro tebe jako zastánce tvrdší hry docela problém, ne?

Přiznám se, že jsem z toho měl větší obavy, ale mezi nejtrestanější hráče v mužstvu nepatřím. Pravdou ale je, že mě tento aspekt hokeje trochu chybí. Jak sám říkáš, jsem zastánce tvrdší hry a nikdy jsem se moc soubojům nevyhýbal. Lze se tomu přizpůsobit a pokud se nehraje zákeřně, tak lze i u toho mantinelu trochu přitlačit.

 

Fanoušků mnoho na zápasy nejezdí, většinou pár skalních. Co by je tak mohlo nalákat, aby jezdili fandit ve větším počtu?

Na tuto otázku zřejmě nenaleznu odpověď. V dnešní době je nespočet možností, jak se zabavit a ne každému se chce mrznout na zimním stadionu a koukat na nějaké splašené hokejky. I přesto děkuji těm několika málo skalním fanouškům, kteří s námi v celku pravidelně jezdí. Zkusíme jim slíbit, že s přibývajícími zápasy se naše hra bude zlepšovat a že se bude na co dívat.

 

Tak to je prozatím vše, díky za rozhovor.

Já také děkuji.

Radim Trejtnar

 
 

© HC Těchonín 2010  l  Design by: Pavel.ct